Loading

17. Buněčné pohyby - rozdělení

Pohyb umožňuje udržovat jednak vnitřní integritu živých soustav, jednak jejich účelné chování vůči okolí. U eukaryontních buněk pohyb realizuje cytoskeletální soustava, která je schopna transformovat chemickou energii v energii pohybovou. Z hlediska účelu lze pohyby buněk rozdělit do 2 skupin:
1) Aktivní pohyb vůči okolí, tj. lokomoce, jejímž cílem je účelné chování buňky vůči okolí. Pohyb bičíkový a řasinkový je zprostředkovaný mikrotubuly, pohyb améboidní hlavně mikrofilamenty. U řasinkových epitelů sice nejde o pohyb samotné buňky, ale mechanismus pohybu řasinek je stejný jako např. u prvoků. Zvláštním druhem pohybu je pohyb svalový, který se lokomočně manifestuje až na úrovni mnohobuněčných živočichů. Z hlediska samotné svalové buňky jde o změnu tvaru buňky, tj. o kontrakci v jednom směru.
2) Vnitrobuněčné pohyby, jejichž cílem je dynamická změna lokalizace buněčných struktur s ohledem na jejich specializované funkce. Patří sem transport membránových struktur, přesuny buněčných organel, axonový transport i pohyb chromozómů při mitóze a meióze – u těchto pohybů se uplatňují především mikrotubuly. Mikrofilamenta se podílejí hlavně na rotaci (cyklóze) cytoplazmy buněk, na cytokinezi, nebo na rozprostírání buněk při jejich pěstování in vitro ve stacionární kultuře.


17.1 MOLEKULÁRNÍ MECHANISMY POHYBU BUNĚK

17.2 LOKOMOČNÍ POHYBY BUNĚK

17.3 VNITROBUNĚČNÝ TRANSPORT

Žádné komentáře:

Okomentovat